Ne vždy platí, že čím severněji, tím chladněji (na jižní polokouli to samozřejmě neplatí nikdy). Čas od času je opak pravdou. Tak jako nedávno, na konci předešlého pracovního týdne, kdy jižní část Skandinávie zaskočila nebývalá teplá vlna. Odchylka teplot od klimatického normálu (1981 až 2020) se pohybovala až okolo +15 °C. Padaly rekordy, denní i měsíční. K závisti však není důvod. Daní za mimořádné teplo byl vítr o síle hurikánu.
Nad Evropou byly v podstatě jen dva tlakové útvary – docela hluboká tlaková níže se středem nad severní Skandinávií a poměrně mohutná tlaková výše, která měla střed nad Francií a blízkým okolím. Mezi těmito tlakovými útvary, v důsledku velkého tlakového gradientu, došlo k výraznému zesílení západního až severozápadního proudění, což pocítili nejen Dánové, Norové a Švédové, ale také Němci a Poláci, byť v menší míře. A okrajově my.
TLAK VZDUCHU [hPa] V PÁTEK 19. LISTOPADU | ZDROJ: METEOCIEL
Na polské stanici na Sněžce byl v (brzkých) ranních hodinách naměřen náraz větru o rychlosti až 130 km/h. Na české straně Sněžky povětrnostní podmínky nebyly o moc lepší. „Souboj“ výše zmíněných tlakových útvarů byl trochu znát mimo jiné na Milešovce. Tamní stanice v dopoledních i odpoledních hodinách naměřila nárazy větru o rychlosti mezi 70 až 75 km/h.
V Německu nejvíce foukalo na pobřeží spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko, přesněji na ostrově Rujána, to znamená na samém severovýchodě Německa. Na mysu Arkona byly naměřeny hodnoty až kolem 90 km/h. Rekord na 19. listopadu pochází z roku 2008 a činí 112 km/h (stanice na mysu Arkona je v provozu od druhé poloviny 40. let). Poryvům až kolem 90 km/h čelilo i pobřeží Polska. Příkladem ve městě Łeba naměřili až kolem 95 km/h.
(Severo)západní vítr je drsný
Norsko je bezesporu nádherné. Jak ve vnitrozemí (viz. např. železniční trať z Bergenu do Osla), tak při oceánu (fjordy, fjordy a zase fjordy). Avšak s počasím je to už horší. Za předpokladu, že nemáte rádi velkou oblačnost, srážky a vítr, který byl v pátek největším problémem.
Nejsilnější nárazy větru byly zaznamenány právě v Norsku, resp. v horských oblastech na jihu Norska. V lyžařském středisku Hemsedal (1 344 m n. m.), asi 160 km severozápadně od Osla, zaznamenali až 160 km/h. Ještě větší extrém byl zaznamenán na stanici Trolledalsegga (1 020 m n. m.) na západě Norska (nedaleko oceánu), a sice 166 km/h. Na stanici Kråkenes (75 m n. m.), též kousek od oceánu, vítr dosáhl v nárazech rychlosti až 123 km/h, podobně jako v horách západně od Osla. V Oslu maxima dosahovala plus minus 70 km/h.
NÁVĚTŘÍ VS. ZÁVĚTŘÍ NORSKÝCH HOR Z POHLEDU DRUŽICE AQUA (19. 11. 2021) | ZDROJ: NASA
Ať žije fén
Fén, fénový efekt, föhnové proudění. Jeden a ten samý jev. V tomto případě: Vlhký vzduch ze Severního moře narazil na hory v jižním Norsku, po kterých byl nucen stoupat (po jejich návětrné straně). V určité výšce začal kondenzovat, a tak se tvořila oblačnost a srážky. Následně, jako už suchý vzduch, po závětrné straně hor klesal do nížin. Během toho se oteploval, o cca 1 °C každých 100 m. Díky tomu Oslo prožilo nejteplejší listopadový den za posledních bezmála 150 let.
Rtuť teploměru se hodinu po poledni vyšplhala na 15,1 °C – původním listopadovým rekordem bylo 14,4 °C (1. listopadu 1983). Přitom ještě dvě hodiny před polednem teploměr ukazoval 4,0 °C (a ráno v minimu 1,8 °C). Vůbec nejtepleji bylo ve městě Svelvik, které leží necelých 40 km jihozápadně od norského hlavního města. Tam se teplota vyšplhala na 17,9 °C.
V sousedním Dánsku průměrná teplota pátečního dne odpovídala průměrným teplotám v poslední dekádě května. Noc na pátek byla rekordně teplá, a to s průměrnou teplotou 11,5 °C. Odchylka od normálu byla 8,8 °C.
