Zda bude zima mrazivá nebo naopak mírná, zajímá všechny Evropany ze známých důvodů pochopitelně více než v minulých letech. Protože jsme si postupně odstavovali domácí zdroje energie a zesilovali svoji surovinovou a energetickou závislost na mimoevropských a ne vždy přátelských zemích, stali jsme se i zranitelnějšími vůči případné „sibiřské“ variantě zimy. V novinách se objevují titulu typu „Meteorologové varují před mrazivou zimou“, ale je nutné se taká zajímat, zda a do jaké míry lze vůbec průběh zimy předpovědět už v říjnu.
Ačkoliv se nyní pro předpověď počasí používají jedny z nejvýkonnějších počítačů na světě, je předpověď přesahující časový horizont zhruba jednoho až dvou týdnů stále velmi nepřesná, téměř na hranici použitelnosti nebo i za ní. Např. Evropské středisko pro střednědobou předpověď dává výhledy na měsíce dopředu pouze jako pravděpodobnost toho, že dané období bude teplotně či srážkově průměrné, znatelně podprůměrné či nadprůměrné.
Podívejme se na aktuální odhady podle zméněného Evropského centra pro střednědobou předpověď: Zatímco nad Atlantikem a jihovýchodem Evropy naznačuje spíše větší pravděpodobnost vyšších teplot (odborně: vyššího tercilu), střední a západní Evropa nevykazuje oproti klimatickému průměru let 1993-2016 žádnou znatelnou odchylku.
Velmi podobný signál platí i pro leden, zatímco výhled na únor je pro většinu Evropy spíše teplejší.
Celkově by se tedy dalo konstatovat, že zima by měla být ve střední Evropě teplotně spíše průměrná až lehce nadprůměrná. Protože jsme si ale zvykli na poměrně mírné zimy nedávno minulých let, může nám i „průměrná“ zima připadat nemístně studená. Pokud jde o tzv. varování před výrazně mrazivou zimou, tak spíše je vhodné konstatovat, že Evropané by vždy měli myslet na to, že krutá “sibiřská” zima je sice poměrně vzácná, ale může nastat kdykoliv, a to i v době, kdy neustále slyšíme o globálním oteplování. A že se spolehlivě zatím bohužel předpovědět nedá.
