V prvním článku o znečištění ovzduší jsme se podívali na to, jak se prachové částice označují a dělí a z jakých zdrojů znečištění vzniká. Ve druhém článku bylo vysvětleno jak se znečištění ze vzduchu dostává pryč, jaké v Evropě platí imisní limity a co dělat, když jsou koncentrace znečištění zvýšené. Ve třetím si přečtěte jaký vliv má znečištění na zdraví. Ve dnešním článku, posledním ze série o znečištění ovzduší, se podíváme na to, jaký vliv má znečištění na klima a přírodu.
Kyselé deště
Asi nejznámějším vlivem znečištění ovzduší na přírodu jsou kyselé deště, které mají vliv například na lesní porosty a kyselost řek, jezer a podobně. V nejvíce znečištěných oblastech mohou například jezera být tak kyselá, že je třeba kyselost neutralizovat rozprašováním vápna.
Vápnění jezera, zdroj: essentialchemicalindustry.org
Kromě přírody ale kyselé deště ničí i například budovy a sochy – na obrázku vidíme jak deště za 60 let jednu z takových soch proměnily.
Méně Slunce, nižší teploty
Vlivy znečištění na klima mohou být velmi různorodé. Jedním z možných scénářů je, že kvůli znečištění jsou oblaka tvořena větším počtem menších kapiček než obvykle – díky tomu k zemi proniká méně slunečního záření, oblak má delší životnost a méně z něj prší.
Jako příklad vlivu suspendovaných částic na klima uveďme výbuch Filipínské sopky Pinatubo v roce 1991. Sopka tehdy vychrlila 10 kilometrů krychlových vulkanického prachu do výšky až 34 km. Kvůli prachu pak v následujících letech k zemi přicházelo o 10 % méně slunečního záření a průměrné teploty v letech 1991-1993 na celém světě poklesly o 0,5 °C. Ovlivněn byl i atmosférický ozon – ozónová díra byla v roce 1992 větší než kdy předtím a množství ozonu ve středních zeměpisných šířkách kleslo na rekordní minimum.
Erupce Mount Pinatubo 15.6. 1991
Série článků o znečištění:
