Sněhová děla na sjezdovkách dnes již většina lidí bere jako samozřejmost. V dnešním článku se proto podíváme na rozdíly mezi technickým a přírodním sněhem a také na to, jaké má používání technického sněhu negativa.
Jak technický sníh vzniká?
Při umělém zasněžování se pomocí sněžného děla do vzduchu rozprašuje natlakovaná voda. Aby z této vody vznikl sníh, musí být teploty nejlépe nižší než -4 stupně Celsia – z kapiček pak vzniknou zárodky ledových krystalů, na které se před dopadem na zem nabalí i další kapičky a vzniká tak krystal technického sněhu. Protože pád krystalku na zem je poměrně krátký, nestačí krystal pořádně vymrznout a technický sníh tak obsahuje větší podíl vody než přírodní. Proto se často sněžná děla otáčí (technický sníh tak stihne domrznout, než na něj napadne další vrstva) nebo se používají věžová sněžná děla, ze kterých sníh padá déle.
Krystalky technického sněhu jsou menší a kulatější než přírodní sníh, protože mrznou zvnějšku směrem dovnitř, na rozdíl od přírodních vloček, která mrznou od středu směrem ven (jak přesně vznikají přírodní sněhové vločky a jak vypadají se dočtete v jednom z předchozích článků).
Sněhová děla, zdroj obrázku: reflex.cz
Čím se liší technický a přírodní sníh?
Hlavní rozdíl mezi technickým a přírodním sněhem je čistota vody, ze které sníh vzniká. Zatímco přírodní sníh vzniká z velmi čisté oblačné vody, voda používaná na technický sníh v sobě obsahuje nečistoty a rozpuštěné minerály. Aby bylo možné uměle zasněžovat již od -1,5 stupňů Celsia, přidávají se navíc někdy do vody pomocná aditiva. V posledních letech se ale i v Čechách (například na Monínci) objevují technologie, pomocí kterých lze zasněžovat až do 15 stupňů Celsia pouze za pomoci vody a vzduchu bez přidávání aditiv. Teoreticky toto zařízení dokáže vyrábět sníh až do 35 stupňů Celsia, ale pak už takové zasněžování není efektivní ani ekonomické.
Sníh vyráběný revoluční metodou na Monínci připomíná šupiny a úlomky skla, zdroj obrázku: seznamzpravy.cz
Škodíme zasněžováním přírodě?
Pokud se při zasněžování odčerpává voda z větších toků, nemusí ještě docházet k žádným změnám. Problém je, pokud se voda čerpá z toků menších – ty kvůli tomu totiž pak mají výrazně menší průtok a snadněji promrzají, což má negativní vliv na živočichy žijící ve vodě a kolem ní. Odběratelé vod proto musí při čerpání dodržovat minimální zůstatek průtoku.
Technický sníh má oproti přírodnímu sněhu vyšší hustotu, je méně prodyšný a teploty pod ním bývají nižší, než pod přírodním sněhem. To ale nepříznivě působí na půdu a rostliny ukryté pod sněhem. Na rostliny má navíc vliv i to, že technický sníh vydrží až o 6 týdnů déle než přírodní – je tedy možné, že se po letech umělého zasněžování změní druhové složení, protože vyšší šanci na přežití při umělém zasněžování mají druhy kvetoucí později.
Stlačování sněhu, úprava povrchu sjezdovek a případné ubývání vegetace má vliv na erozi půdy a její schopnost přijímat vodu. Z upravených svahů voda rychleji odtéká a na jaře se mohou v údolích nebezpečně zvýšit hladiny vodních toků.
Voda kvůli umělému zasněžování samozřejmě z vodního cyklu nezmizí, roli ale hraje kdy a v jaké podobě se do koloběhu vrátí. Kvůli pozdějšímu tání technického sněhu tak může docházet k jarním povodním a voda se navíc do toků může ze sjezdovek vracet s přidanými aditivy a znečištěna.
Obecně ale technický sníh nemůžeme rovnou označit za špatný – vždy záleží kolik sněhu lyžařské středisko vyrobí, jak ho rozmístí a jak se o něj stará. Stejně tak při porovnávání obecných vlastností umělého a přírodního sněhu si musíme uvědomit, že i jednotlivé druhy přírodního sněhu se od sebe liší – jinou hustotu má čerstvý prašan a jinou starý mokrý sníh.
