
Na sever Čínské lidové republiky udeřila první letošní sněhová bouře, včetně hlavního města Pekingu, kde se v dlouhodobém průměru první sněžení vyskytuje až na přelomu listopadu a prosince. Ojediněle napadlo až kolem půl metru sněhu. Na řadě míst se kvůli silnému větru tvořily sněhové jazyky i závěje. Několik dálničních úseků bylo uzavřeno, autobusová i železniční doprava byla na některých trasách pozastavena. Problémy se nevyhnuly ani letecké dopravě.
Na přelomu pracovního týdne a víkendu se nad čínsko-mongolskou hranicí začala formovat frontální vlna. Mohla za to tlaková níže vznikající nad čínskou autonomní oblastí Vnitřní Mongolsko, která postupovala jihovýchodním směrem, tzn. směrem k Pekingu a Žlutému moři. Dále za to mohla tlaková výše nad asijským vnitrozemím. Po její přední straně nejen do Vnitřního Mongolska proudil chladný vzduch ze Sibiře, který se střetl s teplým vzduchem, který nejen do Vnitřního Mongolska proudil po přední straně zmíněné vznikající tlakové níže. Jak tento střet pokračoval, srážky zesilovaly.
Na jejich skupenství se podepsaly právě rozdílné teploty. Na čele frontální vlny, v teplém proudění, byly dešťové, vzápětí však, vlivem chladného proudění, přecházely do sněhových, někde přechodně mrznoucích. Na stanici Čang-ťia-kchou v provincii Che-pej, asi 150 km západně od centra Pekingu, spadlo okolo 25 mm srážek, a to při teplotách od -2 do -10 °C. Před příchodem frontální vlny, v sobotu ráno, bylo až 8 °C, o den dříve ve večerních hodinách až 12 °C. K vydatnému sněžení se přidaly nárazy větru o rychlosti přes 40 km/h.
Na stanici na hoře Wu-tchaj-šan, v nadmořské výšce okolo 2 200 m n. m. (hora jako taková se zvedá do nadmořské výšky až přes 3 000 m n. m.), v provincii Šan-si, přibližně 250 km jihozápadně od centra Pekingu, teplota klesla ze 3,4 °C (v sobotu odpoledne) na -17,3 °C (v neděli večer). O půlnoci na pondělí dosahoval vítr v nárazech rychlosti až okolo 100 km/h, pocitová teplota se proto pohybovala kolem -31 °C. Celkem spadlo lehce přes 40 mm srážek, naprostá většina ve formě sněhu.
Přesto, že leží na 40° s. š., podobně jako řecká Soluň nebo španělská Mallorca, má hlavní město Čínské lidové republiky poměrně studené zimy. Průměrná teplota zimních měsíců je -1,3 °C s tím, že 22. února 1966 teploměr ukázal až -27,4 °C. Na vině je tvar Asie, přesněji řečeno, v případě Pekingu, kontinentální podnebí.
Sobotní dopoledne do centrální části Pekingu přineslo až 12,7 °C, ale v pozdních večerních hodinách již slabě mrzlo a hustě sněžilo. V noci na neděli rtuť teploměru klesla až k -3,0 °C, přičemž pod nulou bylo po většinu dne (hodnota denního maxima však byla 1,6 °C, o ledový den tedy nešlo). Do nedělního poledne, kdy srážková činnost ustala, spadlo okolo 20 mm srážek, ale z toho necelá polovina v dešti a při teplotách až kolem 10 °C. Souvislá sněhová pokrývka se po ochlazení utvořila, nicméně nebyla tak hluboká jako v jiných městech.
Vydatné srážky zasáhly také Korejský poloostrov, s výjimkou hor na severu Severní Koreje byly dešťové.