Jak měříme sněhovou pokrývku?

V zimních měsících typicky slýcháme v médiích informace o tom, kolik kde napadlo sněhu. A přirozeně nás tato informace zajímá společně s typem sněhu zejména tehdy, když vyrážíme na hory. Jak se však sněhová pokrývka měří?

V principu existují dva způsoby měření – ten tradiční, kdy meteorolog odečítá výšku sněhové pokrývky pomocí sněhoměrné lati. Stupnice na lati je po jednom cm, přičemž po každých 10 cm se střídá červený pruh s bílým, který označuje dalších 10 cm výšky na stupnici. Zpravidla jsou na stanicích dvě sněhoměrné latě (někde i více), a to zejména kvůli relevantnosti měření sněhové pokrývky, jejíž výška se může výrazně měnit kvůli například sněhovým závějím.

Sněhoměrná lať na meteorologické stanici Kostelní Myslová, autor: Miloslav Staněk

Automatické měření pomocí ultrasonického čidla je druhým a zároveň v dnešní době stále častěji využívaným způsobem měření sněhové pokrývky. Ultrasonické měření sněhové pokrývky je založeno na podobném principu jako měření kupříkladu radaru. Jen zpoždění signálu zde neurčuje vzdálenost (jako u radaru) ale výšku. Čidlo tedy nejdříve vyšle pulz a pak čeká než se pulz vrátí a vyhodnotí, za jakou dobu se pulz vrátil. Čím je tato doba kratší, tím je výška sněhu větší. Čidlo musí být umístěno nejlépe v rovině a terén v okolí by rovněž měl být vyrovaný. Zároveň je třeba, aby bylo čidlo správně zkalibrováno na danou výšku měření. Čidlo pak míří kolmo k zemi, kde se nachází sněhoměrné prkénko. Hraje zde roli i teplota (která má vliv na rychlost zvuku), proto je pro nastavení měření integrováno v měřicím zařízení i teplotní čidlo. Rovněž se pro měření sněhové pokrývky používají laserová čidla.

Zajímavé video s měřením sněhu a charakteristikami zimní klimatologie lesa.

Pro určení vodní hodnoty sněhu se používá sněhoměrný polštář. Ten je kromě ultrasonického čidla vybaven i měřením hmotnosti sněhu za použití tenzometrických vah nebo měření hydrostatického tlaku. Plocha desek, na kterých probíhá měření, má zpravidla výměru zpravidla  1 až 16 m². V zimních měsících v horských oblastech tak může na této ploše ležet až několik tun sněhu.

Sněhoměrný polštář, převzato z Engel et al. (2022).

Dalším příkladem měření může být terénní měření. Při něm měříme nejen výšku sněhu, ale také vodní hodnotu sněhu pomocí váhového sněhoměru. V principu se jedná o trubku z pevného plastu o známém průměru opatřenou po obvodu stupnicí. Ze stanoveného objemu sněhu a hmotnosti sněhu se pak určí vodní hodnota sněhu.

Sněhovou pokrývku je možné monitorovat i pomocí družic v mikrovlnném pásmu. Ačkoliv výhodou může být spojitost měření v oblastech, kde nemáme sněhoměrné stanice, nevýhod má tohle měření hned několik – tou hlavní je oblačnost, následuje zkreslení měření ve výrazně členitých oblastech a rovněž potíží jsou lesní porosty.