Umíte si představit, že byste se byť na jeden jediný den ocitli v meteorologickém středověku, to jest neměli přístup k družicovým snímkům, radarovým odrazům, reportům z meteorologických stanic a hlavně zprávám o všech možných i zdánlivě nemožných projevů nikdy nespícího počasí? Doufejme, že ani v nejbližších dnech, týdnech, měsících, letech, desetiletích… Slunci nepřijde na mysl silná erupce, jež by dala sbohem pozemskému 21. století. V posledním týdnu bylo Slunce v klidu, zato počasí ne, tak se letem světem podívejme na několik jeho počinů.
I západ slunce má své dny
Kousek za hranicemi Evropy a Asie mimo jiné najdeme bezmála 170 000 obyvatel čítající město s dobře znějícím jménem, a to Zlatoust. Jak tomu v Rusku bývá zvykem, listopady jsou v tomto kraji o poznání chladnější než v České republice. Stačí se podívat na úvodní půli listopadu letošního, který se ve Zlatoustu představil průměrnou teplotou -5,9 °C, minimem -20,8 °C a maximem 3,8 °C. Hlavní slovo měla anticyklóna, neb střední hodnota tlaku byla rovna 1033 hPa, ta nejvyšší činila 1051 hPa. Protože ale do začátku měsíce stihlo napadnout až 17 cm sněhu, chmury u sněhomilů nenastaly. V pondělí 12. 11. 2018 rtuť zlatoustského teploměru nepřekročila -7,6 °C, mnohem větší pozornost si ale zasloužil západ slunce. Obloha totiž nebyla úplně jasná a když se k tomu přidaly ostré sluneční paprsky, dílo bylo na světě.
Jen pro zajímavost, pěkná rozlučka s denním světlem se z těch samých důvodů odehrála i na severozápadě Čech, a to ve středu 14. 11. 2018.
Vlnobití na moři i na nebi
V nejjižnější části severního Chorvatska, při hranici s Bosnou a Hercegovinou, asi 84,3 km strmě jihovýchodně od centra Záhřebu, se nachází Dvor. V úterý 13. 11. 2018 byl chorvatský vzdušný prostor spravován oblastí vyššího tlaku se středem nejdříve nad pomezím Francie a Itálie, později nad jihozápadním Českem (a jihovýchodním Německem a severozápadním Rakouskem). Pro Dvor to znamenalo nanejvýše poklidní vítr vanoucí ze severních směrů. Poněvadž je ale jeho okolí fakticky ze všech stran velice kopcovité, oblaka přicházející od severu se nám začala vlnit. Výsledkem byla tzv. vlnovitá oblačnost, která vznikají právě působením kopců a hor. Ostatně Krušné hory už nespočetněkrát ukázaly, oč jde.
Když hora k hoře se sklání
12. listopad byl na Britských ostrovech hostitelem tlakové níže, jejíž srdce se otřelo jak o Severní Irsko, tak také o Skotsko. Obzvláště v jižní a jihovýchodní Anglii, která byla vlivu této cyklóny ušetřena do největší míry, se Britové dočkali nejednoho pohlazení od slunce, naopak ve Skotsku, ráji všech mrakomilů, na obloze dominoval bílošedý odstín. Zbylé partie Irska a Velké Británie byly co do oblačnosti proměnlivé, což vzhledem ke svižnějšímu větru není ničím překvapivým. Avšak jak se tak vzduch různě honil, tak se i vlnil a leckde do vyšších výšek razil. Vznikaly tím pádem smysluplnější vzestupné proudy a z nich kupovitá mračna. Ta rychle vznikala, ale i zanikala. Nahoře se proto ve finále rodily „kapsle“ relativně chladného vzduchu, které strhávaly okolní oblačnost. Výsledkem byl mammatus nad kopcem Great Mell Fell (severní Anglie). A když se k tomu přidal profi fotograf…
Umění matky zimy
Newyorský New York se ve čtvrtek 15. 11. 2018 stal hostitelem prvního sněžení v rámci rychle stárnoucího meteorologického podzimu. Konstelace vzdušných mas a s tím související rozložení teplot v hladině 850 až 800 hPa (u základny oblačnosti) a 1013,25 hPa (u hladiny moře) byla takového rázu, že z oblaků sice vypadávaly sněhové vločky, ale po dosednutí musely snášet teploty zlehka nad bodem mrazu. Došlo k tomu, k čemu vždy – sníh se lepil na co mohl. Výjimkou nebyl ani veleslavný Brooklynský most, jedna z ikon New Yorku.
U pekelných bran
Nejničivější požár v kalifornských dějinách na družicových snímcích dozajista působí dechberoucně, setkání tváří v tvář je však mnohem… Doplňte sami.
U nebeských bran
Abychom neskončili na pokraji pekla, vydejme se ještě do sněhem obaleného New Yorku, který díky hře světla pocit „nadpozemskosti“ skutečně navozuje.
